Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2024
John zpočátku vyrůstal u Juliiných rodičů na Newcastle Road. Později na něj měla velký vliv jeho teta Mary Elizabeth, přezdívaná Mimi, která ho vychovávala v Mendipsu (Menlove Avenue 251). Dům se nacházel v těsné blízkosti Jahodových polí, dívčího penzionátu Armády spásy. V červenci 1946 se Alfred Lennon na nějaký čas vrátil do Anglie a vzal si Johna na delší dobu do Blackpoolu. Chtěl ho přesvědčit, aby s ním odjel na Nový Zéland. John se však rozhodl zůstat s matkou. Freddie odjel sám a už o sobě nedal vědět. K Johnovi se začal hlásit až v období beatlemánie.
"Je pro mě velmi důležité, aby lidé věděli, že jsem skutečně měl matku. Náhodou se stalo, že měla manžela, který za války odjel na moře, takže to nějaký čas měla velmi těžké. Přesto jsem však rozhodně nebyl sirotek. Moje maminka byla velmi živá a dobrá a bydlela jen patnáct minut chůze od mých tetiček. Pravidelně jsem se s ní stýkal. Jen jsem s ní nežil po celou dobu. To je všechno."
V sedmi letech začal John sám vymýšlet básničky a krátké povídky, které doplňoval svými obrázky. Hodně četl, obzvláště si oblíbil Alenku v kraji divů a za zrcadlem. Když mu bylo deset, dostal foukací harmoniku. To byla jeho první zkušenost s hudbou. Začal zpívat v kostelním sboru. V roce 1952 nastoupil do gymnázia Quarry Bank na Harthill Road. Protože Johna vychovávala prakticky pouze teta Mimi, jeho matka Julia si získávala pozornost svého syna i jeho spolužáků svými výstředními kousky. "Měli jsme ji rádi, protože byla jediná, kdo nám rozuměl. Říkala to, co jsme chtěli slyšet, a stejně jako my dělala jenom to, co jí dělalo potěšení."
Julia naučila Johna několik prvních akordů na banjo a později také na španělku, kterou mu jednoho dne koupila za 17 liber. Vlastnila také gramofon a často s Johnem poslouchali nahrávky Elvise Presleyho. John byl definitivně ztracen. První píseň, kterou se naučil hrát, byla That'll be the day. Spolu se spolužáky vytvořil kapelu Quarrymen, která zpočátku hrála pouze skiffle, ale časem přešla na rock'n'roll. "Kytara je dobrá věc, Johne, ale na živobytí si s ní nikdy nevyděláš."
15. červenec 1958 otřásl Johnem na celý život - jeho matku přejelo před Mendipsem auto řízené opilým policistou a byla na místě mrtvá. Toto trauma bylo příčinou upevnění přátelství s Paulem McCartneyem, kterému zemřela jeho matka v roce 1956 na rakovinu.
Ze základní školy Quarry Bank, kterou navštěvoval v letech 1952-1957, postoupil John na Liverpool College of art. V té době se seznámil se svou budoucí manželkou Cynthií Powellovou. V roce 1959 se Lennon rozhodl odstěhovat od Mimi a začal bydlet u svého kamaráda výtvarníka Stuarta Sutcliffa, kterého přesvědčil, aby si koupil baskytaru a hrál s ním v Beatles. V srpnu 1962 otěhotněla Johnova přítelkyně Cynthia a 23. srpna 1962 byli oddáni. Mimi se svatby nezúčastnila. 8. dubna 1963 se narodil John Charles Julian Lennon. John byl nadšen, ale vzhledem k právě propuknuté beatlemánii mu na výchovu syna moc času nezbývalo. V roce 1964 se Lennonovi odstěhovali z Liverpoolu do Londýna, později do panského sídla Kenwood.
9. listopadu 1966 navštívil John Lennon v londýnské galerii Indica výstavu nazvanou Nedokončené obrazy a předměty, která byla průřezem z tvorby avantgardní umělkyně Yoko Ono. Oba si na první pohled padli do oka, i když se jejich cesty sešly až později.
"Nikdy předtím jsem nepoznal, co je to láska. Zasáhlo mě to tak prudce, že jsem okamžitě musel skončit manželství s Cynthií."
Cynthia podala žalobu o rozvod 22. srpna 1968 poté, co ve svém domě našla Yoko Ono oblečenou ve svém županu. V roce 1970 byli oficiálně rozvedeni a Cynthia se okamžitě provdala znovu, ale za krátký čas se znovu rozvedla a rozhodla se žít sama s Julianem v Liverpoolu. Svatba Johna s dcerou bohatého japonského bankéře Yoko se konala 20. března 1969 na Gibraltaru. "Je to zde velkej a nádhernej svět. Yoko a já ho budeme objevovat až do chvíle, kdy zemřeme."
Po rozpadu Beatles získává John Lennon velký vliv v politice svými protestními písněmi a účastmi na mírových akcích. Za všechny jmenujme protiválečnou píseň Give peace a chance namířenou proti válce ve Vietnamu, společné mírové bed-in s Yoko Ono v Amsterdamu a Montrealu, koncert za propuštění Johna Sinclaira v Ann Arbor nebo vánoční reklamní akci War is over-if you want it.
"Chci, aby mě lidi milovali. Chci být milován."
3. září 1971 se Lennonovi definitivně odstěhovali do Spojených států, ale 16. března 1972 jim bylo doručeno oznámení o deportaci pro Johnovo odsouzení z roku 1968 kvůli drogám. Začíná Johnův několikaletý boj s americkými úřady, jehož detailní pozadí bylo definitivně odhaleno zpřístupněním Lennonových spisů FBI v roce 2006 a popsáno ve filmovém dokumentu The U.S. vs. John Lennon.
18. září 1973 John odjíždí do Los Angeles, kde tráví čas s milenkou May Pang, Yoko zůstává v New Yorku. toto období je známé pod označením 'lost weekend'. V lednu 1975 se oba manželé opět scházejí. "Odloučení prostě nic nevyřešilo."
"Peču chleba a starám se o dítě. Každý se mě neustále ptá, co dělám jinak. Odpovídám jim: Děláte si legraci? Protože, jak každá žena v domácnosti ví, starat se o jídlo a o děti je práce na celý den. Když jsem ale viděl, jak všechno jídlo je snědené, pomyslel jsem si: Hej! Dostanu za tohle zlatou desku nebo šlechtický titul nebo vůbec nic?"
9. října 1975, na Johnovy 35. narozeniny, se narodil Sean. "Sean je to, čemu se říká dítě lásky. Doktoři nám říkali, že nikdy nebudeme moct mít děti. Už jsme se skoro vzdali."
18. dubna 1975 John Lennon naposledy vystoupil před veřejností, a to v hudebním pořadu A salute to Lew Grade. Rozhodl odejít z veřejného života a starat se o výchovu svého druhého syna, kterému chtěl vynahradit vše, co neposkytnul prvorozenému Julianovi. "Sean nebude jíst cukr a Sean se nebude dívat na televizní reklamy a jak se lidi navzájem střílí a nebude mít televizi jako chůvu a nebude chodit do školy a nebudou ho ignorovat a na svý otázky dostane vždycky odpověď."
27. července 1976 získává John konečně zelenou kartu. "Je to senzační žít tu zas legálně."
V roce 1980 se po dlouholeté přestávce vrací na hudební scénu albem Double fantasy, poskytuje interview novinářům. "Těch posledních pět let mi pomohlo osvobodit se od mého vlastního myšlení a od mého vlastního obrazu sebe samého. Trvalo mi čtyřicet let, než jsem konečně dospěl. Vidím teď věci, o kterých jsem předtím nevěděl, že existují."
8. prosince 1980 v 22.49 hodin byl život Johna Lennona násilně ukončen výstřely před domem Dakota v New Yorku. Vrahem je fanoušek Mark David Chapman, kterému dal John odpoledne autogram a byli spolu vyfotografováni.
"Vypadá to, že se dožiju čtyřicítky, a život prej začíná ve čtyřiceti. To jako když je vám jedenadvacet a říkáte si: Senzace. A co se stane teď?"
V prohlášení o Johnově smrti Yoko Ono říká: "Řekla jsem Seanovi, co se stalo. Ukázala jsem mu fotografii jeho otce přikrytého papírem a vysvětlila situaci. Vzala jsem ho k místu, kde John ležel, když byl zastřelen. Sean chtěl vědět, proč ten člověk Johna zastřelil, když ho měl rád. Vysvětlila jsem mu, že byl pravděpodobně duševně nemocný. Sean mi řekl, že bychom měli zjistit, jestli byl opravdu šílený nebo jestli chtěl Johna skutečně zabít. Řekla jsem mu, že o tom rozhodne soudní dvůr. To se o tom bude rozhodovat na dvoře? Zeptal se mě. Takhle se vždycky vyptával svého otce. Byli spolu velcí kamarádi a John by byl jistě hrdý na Seana, kdyby tohle slyšel. Sean později plakal. Řekl také: Teď je tatínek částí Boha. Myslím, když člověk zemře, stane se mnohem větším, protože je částí všeho. Nevím, co bych k tomu, co řekl Sean, měla dodat. Tichá pobožnost se bude konat 14. prosince ve dvě hodiny odpoledne a potrvá deset minut."
"Je lepší ztratit se jako starej voják než vyhasnout."