Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2024

Seznam článků

Sobota, tři odpoledne, 28. října 1961. Do obchodu s deskami v centru Liverpoolu přichází kluk - jakýsi Raymond Jones - v džínsách a černé kožené bundě a chce písničku My Bonnie se skupinou Beatles.
Uhlazený vedoucí prodejny, sedmadvacetiletý Brian Epstein, tu lidovku samozřejmě zná, ale Beatles? Náš zákazník, náš pán; a tak volá známým, až zjistí, že Beatles jsou zdejší, právě se vrátili z Hamburku a hrají teď blízko, v klubu Jeskyně.
Nedostudovaný lékař i herec, potomek přistěhovalců z Polska, psychicky labilní, soužící se na všech možných školách kvůli špatnému prospěchu i židovskému původu, se tedy 9. listopadu vydává na jedinou mimořádnou pouť svého nepovedeného života.
V tmavém, špinavém a nevětraném podzemním klubu ho ohlušují kytary a z kamenné klenby na něj kape. Sám má rád klasiku, Sibelia, a nechápe, proč nad tímhle dívky ješí štěstím.
Vždycky dělal, co se má, a všichni se mu smáli. Ti čtyří kluci se při hraní baví mezi sebou, šťouchají, jedí, a všem se to líbí.
Jde za nimi a stává se jejich manažerem. Beatles se uculují: pár podvodníků už poznali, fešáka se smlouvou a s advokátem ještě neměli...

Než poznali Epsteina
Liverpool, 1948: Teprve s pomocí kleští přichází na svět Richard Starkey (7.7.), přezdívaný později podle své záliby v prstenech Ringo Starr. - Uprostřed těžkého náletu zrozen John Winston Lennon (9.10.)
1942: Den po náletu nar. Paul McCartney (18.6.), budoucí nejmilovanější Beatle. Otec se rozpláče, tak ošklivé, zarudlé dítě přece jen nečekal.
1943: Nar. George Harrison (25.2.), jediný Beatle, který prožije mládí s vlastním otcem i matkou.
1955: John, neznající svého otce a vychovávaný matčinou sestrou, zakládá ve škole v Quarrybank skifflovou skupinu Quarrymen. (Dvě kytary, valcha, bicí.)
1956: Paul se seznamuje (15.6.) s Johnem, což později dobarvuje v předmluvě k jeho knize Písání - In his own write: Potkal jsem ho na pouti ve vesnici Wooltonu. Já byl tlustý školák, a když se mi opřel rukou o rameno, poznal jsem, že je opilý. Bylo nám tenkrát dvanáct a přesto, že měl své brouky, stali jsme se přáteli. Teta Mimi, která se o něho starala, mi říkávala, že je chytřejší, než dává najevo, a podobně věci. Napsal do školního časopisu báseň o poustevníkovi, který řekl: "Neb dýchání jest mým žitím, odvážit se přestat dýchat neodvážím." To mě opravdu udivilo. "Má to hloubku?" Nosil brýle, tak to bylo možné. - George a jeho starší bratr Peter mají kvintet Rebels.
1957: John a Paul společně skládají první písničky. Z téměř stovky se dochovalo jen pár, mj. Love me do.
1958: George se přidává ke Quarrymen, poprvé vystupují v klubech. - Ringo pomáhá zakládat skifflovou skupinu Eddieho Claytona.
Liverpool, okolí - 1958: Quarrymen se zprvu zužují na kytarové trio a mění názvy: Johnny and the Moondogs, The Rainbows, The Silver Beatles. (Hříčka se stejně vysloveným beetle - brouk.) John přemluví Stuarta Sutcliffa, spolužáka na liverpoolské obdobě naší UMPRUM, aby se naučil na baskytaru a dal se k nim. Ten první měsíce hraje radši zády k publiku.
Liverpool, Skotsko, Hamburk - 1961-62: Kvintet, už jako Beatles. Za bicími se Thomas Moore jen mihne; Pete Best, syn majitelky klubu Casbah, už přináší své vlastní bubny, končí éra půjčených aparatur a rodičovského ručitelství. - Doprovázejí i sólové zpěváky. V Liverpoolu působí hlavně v Jeskyni. Hamburské kluby Inda, Kaiserkeller a Star s dvanáctihodinovým úvazkem (osm na hraní, čtyři na přestávky) je naučí, co je to mít repertoár. Tamní kamarádka, fotografka Astrid Kirchherrová, jim bere Sutcliffa (baskytary se ujímá Paul), ale vymýšlí jim proslulý účes. - Ringo už je místní hvězdou u Roryho Storma & Hurikánů.

Tři hamburská alba
Liverpool a Hamburk měly jako přístavy společné nejen volnější mravy, ale taky ostřejší hudbu v klubech a tančírnách, téměř nezávislou na televizně-rozhlasovém vkusu metropolí. Vycházelo ovšem ze stejného základu, amerického rock'n'rollu, ale neuhlazovala jej, spíš naopak. Hamburské a liverpoolské skupiny si proto čile vyměňovaly působiště.
Deska, kterou onehdy Epstein neznal, byla prvním ze čtyř singlů, produkovaných Bertem Kaempfertem, na nichž Beatles (s Bestem a bez Sutcliffa) doprovázeli Tonyho Sheridana, který napodoboval Presleyho, jak uměl. Všech osm snímků je i na albu The Beatles in Hamburg, vydaném mnohem později. Poprvé tu zazněla vlastní skladba Beatles, Harrisonova a Lennonova instrumentálka Cry for a shadow, jednou slyšíme i Johna zpívat zrockovanou swingovku Ain't she sweet. (Po našem: Anči sviť.) Zbytek je svěží, průměrný rámusivý rock.
Důležitější než tyto studiové nahrávky je pro poznání raných Beatles živé dvojalbum, vydané v roce 1977, neboli 24 písní, které si jedné noci nahrál ve Star Clubu na magnetofon vedoucí jiné liverpoolské skupiny, Ted Kingsize Taylor and The Dominoes. Náhodou si zrovna tohle nesmazal a ještě větší náhodou zrovna tehdy zaskakoval u bicích za Besta Ringo Starr. Taylor pásek nabízel po letech Epsteinovi, ale ten mu za něj dával jen 20 liber.
Ze svých vlastních příštích hitů tu Beatles zpívají už I saw her standing there a Ask me why, z přejatách např. Twist and shout, Johnův koncertní bonbónek až do konce jejich kariéry, Long tall Sally (černý Little Richard je to prý učil v Hamburku), Matchbox, Roll over Beethoven, Kansas City (už tehdy uměl Paul přiostřit). Legračně zní Besame mucho s Paulem, katastrofálně Ifieldův hit Remember you. Beatles se vydání dvojalba s třinácti nikdy nevydanými skladbami z jejich repertoáru bránili i soudně.
Když snímky v letech 1961 až 1962 vznikaly, neměli ovšem Beatles jako skupina ještě ani singl. "S kytarovými skupinami je konec. Měl byste se radši držet svého krámu v Liverpoolu," řekli Epsteinovi u firmy Decca, když nabízel informativní nahrávky. Vyhodili ho i Pye, Columbia a HMV. Půl roku darmo obcházel londýnské značky.
Ke všemu ještě 10. dubna 1962 umírá v Hamburku na mozkový nádor jedenadvacetiletý Stuart Sutcliffe.
Ale v červnu dostávají Beatles Epsteinův telegram: Gratuluji, chlapci - EMI zve k nahrávání - Zkoušejte prosím nové věci.
George Martin dosud u EMI režíroval hlavně humoristické nahrávky. Beatles ho zaujali; kromě bubeníka. John tedy zatelefonoval Ringovi.
Nadarmo se Pete Best zlobí a v Liverpoolu vztyčují standarty: Pete navždy, Ringo nikdy! A i když k nahrávání prvního singlu Martin i tak pozve stuiového profíka a Ringo většinu ze sedmnácti pokusů jen odchřestí tamburínou, na konečném snímku bubnuje - vzdor opačné legendě - přece jen on.
Na Martinovu povzbudivou výzvu, co že se hochům při kontrolním poslechu nelíbí, odvětí George Harrison: "Tak abych začal, nelíbí se mi vaše kravata." A John Lennon jménem všech odmítne - už bez žertů - Martinův výběr pro singl, Murrayho píseň How do you do it.
Love me do je v britské hitparádě sedmnáctá. Prostému, středně rychlému veselí Lennonovy foukací harmoniky v úvodu, osmitaktovém sóle i dohře, a Georgovy rytmické kytary, odpovídá teenagerovský text: "Tak mě miluj/Víš, že já tě miluju/Zůstanu věrný/Tak mě, prosím, miluj."

Mersey beat
S druhým singlem, Please please me, už mají Beatles v lednu 1983 svůj hit č. 1; v dalších sedmi letech takových budou mít ještě osmnáct. Skladba, kterou odmítli, se ovšem taky stane britskou jedničkou: v podání jiné liverpoolské skupiny, Gerry and The Pacemakers. S liverpoolskými skupinami v čele hitparády jako by se toho roku roztrhl pytel: následují Billy J. Kramer and The Dakotas (s písní Lennona a McCartneyho Do you want to know a secret?) a Searchers. Po místní řece dostává skupinový styl i pojmenování - Mersey beat či Mersey sound.
Na tři sta skupin je v půldruhamiliónovém městě. Presleyovský sólistický typ 50. let tu neletí. "Mersey sound je hlas 80 000 rozpadávajících se baráků a 30 000 nezaměstnaných," píše Daily Worker. Tradičně vysoká zločinnost mládeže klesá a liverpoolský policejní prezident prohlašuje: "Kdybych měl peníze, opatřil bych každému nezletilému v našem městě kytaru."
Beatles, vítězové čtenářské ankety časopisu Mersey Beat, z ledna 1962, se z hrdinů oblastního formátu stávají idoly anglické mládeže. "Lepší takového hrdinu, než ministerského předsedu, který tvrdí, že žil léta mezi horníky, a ve skutečnosti tím chce říci, že ve společnosti jiných lordů střílel sluky na vřesovišti nad uhelnou slojí," konstatuje Challenge, časopis komunistické mládeže.

Beatlemánie
John se žení s Cynthií Powellovou (23.8.1962), Beatles poprvé vystupují v televizi (listopad) a naposled, popáté, na zájezdu v Hamburku (prosinec). Na anglickém turné ještě rozehřívají publikum pro hvězdu Helen Shapirovou (únor 1963), ještě je vyhazují z restaurací kvůli koženým oblekům. Od amerických Everly Brothers částečně přebírají dvojhlasy v kvartách a kvintách a countryové křížení hlasů - a úplně prvenství v anketě New Musical Expressu (duben). Nar. Julian Lennon (8.4.). Při turné s Royem Orbisonem (kveten) poprvé jako hvězdy večera. Poslední, 294. koncert v liverpoolské Jeskyni (3.8.). Dva singlové rekordy: She loves you předběžně objednává 500 000 zájemců, nakonec se prodá 1 800 000 kusů. Televizní program Beatles z Palladia sleduje 27 miliónů diváků, víc než korunovaci (13.10.). Turné ve Švédsku a triumfální návrat na přelidněné letiště. John Lennon během koncertu pro královský dvůr (4.11.): "Mohli by ti, co sedí na laciných místech, tleskat do dlaní? Ti ostatní mohou chřestit svými klenoty." V nejprodávanější britské dvacítce mají Beatles v prosinci sedm desek.

Je to v hudbě? Jéé jéé
Manažer Epstein uměl Beatles obléci a zorganizovat, a přitom jim nevzít klukovství. Nejpodstatněji a nejméně tradičně tu však pracoval Martin: nakonec přece jen na deskách vydával - na singlech bez výjimky - jejich vlastní skladby. On taky zamítnul, poté, co poodsunul George a dlouho váhal mezi znamenitými zpěváky Johnem a Paulem, pojem jediného vedoucího zpěváka.
Beatles vzory měli. Twist and shout, Money, Please mister postman, Devin in her heart a You really got a hold on me znali z detroitských desek; svým zájmem o tuhle černošskou hudbu předešli gusto veřejnosti o čtyři roky. Přebírali od dívčích skupin z atlantického pobřeží, Shirelles (Boys a Baby it's you) a Cookies (Chains). Ono uličnické Zabal to, Beethovene (Roll over Beethoven) měli od Chucka Berryho. John miloval téměř neznámého Arthura Alexandra (Anna). I typické jéé jéé (yeah), ve Francii dokonce označení celého stylu, vzniklo z americko-přístavní výslovnosti yes. Tenhle pramen rock'n'rollu vycházel z černošské městské lidovky, rhythm and blues.
Druhý, countryový, slyšíme třeba hned na Please please me, v ohlasu vokálních harmonií Everly Brothers a jejich hitu Cathy's clown.
Ale úžasné novátorské nápady v melodiích, rytmickém rozvrhu a celé stavbě písní - ty nemohli John a Paul, notoví analfabeti, brát odjinud než od sebe. I chuť, s níž své první album strhli za šestnáct hodin a nákladem 400 liber od spořivé firmy. (První dvě alba nahráli pouze s nástroji, jež používali při vystoupení.) Proto v říjnu 1963 poprvé v historii britského žebříčku vedli Britové nad Američany 12:8. V USA první dva singly Beatles zatím ještě propadly...
Svým třetím americkým singlem, I want to hold your hand, konečně Beatles ovládli zemi swingu i rocku. Firma Capitol investovala do reklamy 50 000 dolarů a rozdala pět miliónů nálepek BEATLES PŘICHÁZEJÍ. Když v únoru 1964 - ještě nervózní z pařížské Olympie, kde je zastínila blondýna bulharského původu Sylvia Vartanová - přistáli v New Yorku, ječelo jim vstříc 10 000 fanoušků. V televizním pořadu Eda Sullivana je sledovaly 73 milióny diváků, rozhlasoví disc jockeyové hlásili čas v beatleminutách a teplotu v beatlestupních, washingtonské Coliseum a newyorská Carnegieho síň byly vyprodány.

Jak nerespektovat milióny
"75 % reklamy, 20 % dlouhých vlasů, 5% zpěvavého skučení a kouzelná atmosféra, za kterou Beatles vděčí spíš Barnumovi než Anglii," reagoval The Herald Tribune. "Především by se měli dát ostříhat," zdálo se Franku Sinatrovi. Jazzový publicista Francis Newton soudil, že Beatles poslouchají osmi až patnáctiletí. "Všichni si mysleli, že Beatles jsou pro puberťáky," vzpomíná Bob Dylan, "že to zase přejde. Ale mně bylo jaské, že mají výdrž. Věděl jsem, že ukazují směr, kudy musí hudba jít..."
Od první tiskové konference na Kennedyho letišti okouzlovali klukovstvím a srážkami s estrádní rutinou. - "Čím si vysvětlujete svůj úspěch?" John: "Kdybychom to věděli, založíme další skupinu a staneme se manažery." - Televizní reportér: "Hledíte do tváří miliónům diváků. Co si právě myslíte?" John: "Chcete to opravdu vědět?" - Jak vůbec mohou při řevu na svých koncertech zpívat, osvětlil Paul: "Když už se neslyšíme, obyčejně přestaneme a jenom otvíráme pusu."
"Když jsem se s nimi setkal poprvé, myslel jsem, že jsem na filmu bratří Marxů. Mají nádherný způsob, jak nerespektovat okolí," nadchl se Walter Shenson tak, že financoval první film s Beatles, černobílý stominutový Perný den.

Superpřirození neherci
Nejdřív mnoho příběhů odmítli. Pak manažer Epstein požádal nejznámějšího liverpoolského scenáristu Aluna Owena. Jezdil s nimi, slyšel jejich rozhovory. Neudělal z nich zpěváky přestrojené za herce, den z jejich kariéry je nechal prožít tak věrohodně, že těžko poznáte, co tam bylo vstřiženo z dokumentárních snímků. Paul zůstal mírně přemoudřelým mládenečkem, John si liboval v humoru téměř surrealistickém, George se skepticky šklebil, Ringo - nejskvělejší - byl obyčejný a jako vždycky dobrácký.
Režisér Richard Lester využil rozkošného souladu beatlovské hudby a chování. Místa, kde děj stojí a není nic než dobrá nálada, vyšla nejlépe: karty v kupé při zpěvu I should have known better nebo pozkouškové vybláznění na hřišti za zvuků Can't buy me love.
Stejnojmenné album A hard day's night, poprvé s výhradně Johnovou a Paulovou hudbou, skládanou poprvé na objednávku, zvoní od titulní písně nejen chlapecky čistým vícehlasem a melodickou nápaditostí (If I fell, And I love her), ale i Georgovou dvanáctistrunnou kytarou Rickenbacker. Nejen svým sólem v Perném dni, ale celkovým zvukem ovlivnil George i americkou skupinu Byrds, a ta zase tamní rock západního pobřeží.
I s přidanými nástroji (producent Martin na piano), včetně smyčců, si album, označované dnes za závěr rock'n'rollového období Beatles, udržuje účinnou jednoduchost. I should have known better se podobá titulní písni tempem, náladou i tóninou G-dur. Things we said today (z druhé strany, jejíž melodie ve filmu nezazněly) stojí vlastně na dvou akordech - coby argument pro řeči o "tříakordových zázracích". Ale tehdy už ani jazzové hvězdy akordy nepočítaly: Ella Fitzgeraldová a Count Basie hbitě natočili Can't buy me love.

Perný rok 1964
Točí se Perný den (2.3.-24.4.), Johnova knížka Písání - In his own write - dostává Foyleovu cenu (23.3.), v singlovém prodeji v USA Beatles na 1.-5. a 16., 44., 49., 69., 78., 84. a 88. místě (31.3.). Turné: Dánsko, Holandsko, Hong Konq, Austrálie, Nový Zéland (květen-červen). Za nemocného Ringa zaskakuje Jimmy Nicol. Provoz na Picadilly uzavřen kvůli premiéře Perného dne (6.7.). Americko-kanadský zájezd s jedenatřiceti koncerty ve 24 městech (srpen-září). Britské turné s černou Mary Wellsovou (říjen-listopad). Druhý vánoční pořad v britské televizi.

Pocta rockovým veteránům
Kdy měli John s Paulem skládat? A protože firma EMI se bála i toho, že jim dojdou nápady, nahrála s Beatles do zásoby staré americké rock'n'rolly, které uměli z hamburských dob. Vydala jich tehdy devět, na albu Beatles for sale (Na prodej) a na páté EP desce; jinak beatlovské EP desky obsahovaly, co už dřív vyšlo jinde.
Autorsky nebo aranžérsky tu defilují polozapomenutý Carl Perkins (Honey don't, Everybody's trying to be my baby, Matchbox), Little Richard (Kansas City, Long tall Sally), Chuck Berry (Rock'n'roll music), Buddy Holly (Words of love), Dr. Feelgood Williams (Slow down).
Že Rock'n'roll music měla větší ohlas než osm originálů, bývá přisuzováno únavě a spěchu, jež prý čtvrté album poznamenaly. Zasmušilejší bylo, i v textech; Beatles už znali a obdivovali Dylana. Jak ovlivnil Johna, je slyšet z I'm a loser. Ale netvoří-li Beatles for sale celek jako A hard day's night, i tak má krásné písně (I'll follow the sun, Eight days a week) a posouvá vývoj skupiny i aranžérsky a instrumentálně. Zvukově je pestřejší než to, co Beatles do té doby natáčeli.
George Harrison - jako autor zatím bez šancí - se na singlu I feel fine znovu převede jako přemýšlivý sólový kytarista: jako jeden z prvních vědomě využívá zpětné vazby (feedback), ostatně celé jeho sólo je novátorské.
Končí rok, charakterizovaný později Frankem Zappou: "Když jste nezněli nebo nevypadali jako Beatles, nesehnali jste angažmá."
"Nedovedu si představit, že bychom i napřesrok udrželi tohle tempo jinak, než že natočíme lepší film než Perný den," prohlásil v prosinci 1964 John Lennon.
Příklad Beatles nepřitahoval totiž pouze tři sta skupin v Liverpoolu; v Manchesteru se vynořili Manfred Mann, z Newcastlu Animals (obojí s výraznými varhanami) a v Londýně především tři skupiny s vynikajícími kytaristy: Rolling Stones (Jones, Richards), Yardbirds (Clapton, Beck) a Who (Townshend). Ve Spojených státech přišli Byrds a Lovin' Spoonful s novými nápady, rockovou skupinu k sobě přibral i Bob Dylan.